http://ota.lunak.info/ cs http://ota.lunak.info/cs/jak-dlouha-ma-byt-terapie 23 studií zahrnujících 1053 pacientů ukázalo, že k odstranění chronických duševních problémů jako je úzkost a deprese přináší více užitku terapie v délce jeden rok a déle. Krátkodobé terapie nemohou postihnout složitost zmíněných potíží, a vynaložené úsilí a náklady tak přijdou vniveč. (Zdroj: Journal of the American Medical Association) OL: podle osobních zkušeností s léčením například alkoholové závislosti přináší nejrychlejší výsledky přístup ze strany vědomí a těla zároveň. Mimo přeprogramování vědomí je potřeba ovlivnit buněčnou paměť těla, aby „odpojení“ destruktivních programů bylo účinné a trvalé. Rozhodně se však nejedná o krátkodobý proces a je nutné maximální úsilí nejen ze strany terapeuta, ale vzhledem k jedinečnosti každé bytosti hlavně klienta. Neexistují tedy žádné „standardní“ (tím méně instantní) metody a postupy, vše je třeba nahlížet z osobní jedinečné historie klienta. http://ota.lunak.info/cs/zapni-se-vylad-se-vymez-se „Netřeba se bát ničeho kromě strachu samotného" (Záblesky paměti, Timothy Leary) Turn On (Zapnout se) znamená obrátit se do vlastního nitra a aktivovat svůj nervový a genetický potenciál. Člověk tak získá citlivost vůči mnoha různým úrovním vědomí a také vůči specifickým spouštěcím mechanismům, které tyto úrovně aktivizují. Je mnoho způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, protože každá lidská bytost je jedinečná. Tune In (Vyladit se) Leary používal ve významu jednat v harmonii, souznít se světem kolem sebe - to znamená externalizovat, materializovat a vyjadřovat své nové vnitřní perspektivy. Drop out (Vymezit se) naznačuje aktivní, selektivní a nenásilný proces vyvažování se z nedobrovolných a neuvědomovaných svazků a závazků. Má znamenat spolehnutí se na sebe, objev vlastní osobitosti a jedinečnosti, a také vydání se mobilitě, možnosti volby, změně. Proces Turn On-Tune In-Drop Out musí být neustále udržován v pohybu, pokud si člověk přeje žít životem osobnostního růstu. Může být interpretováno nesprávně, jako by to znamenalo spíše „zatuhnout a vyhýbat se konstruktivní aktivitě". Krátkodobá popularita této Learyho fráze přinesla i některé zajímavé vedlejší účinky. Tak například výrobce nealkoholického nápoje Squirt razil dosti drzý slogan, který spotřebitele vyzýval, aby se „zapnul na aroma, naladil na jiskru Squirtu a opustil vyjeté koleje návyku na Coca-colu". A reverend Billy Graham ohlásil, že tématem jeho křížového tažení do Evropy bude „obrat ke Kristu, naladění na Bibli a opuštění cesty hříchu". Je to dokladem, jak stačí „pravdu“ pootočit o malý úhel, a význam a působení je naprosto opačný… místo svobody - pokračování mentálního i tělesného otroctví… Volba je však jen a jen na každém z nás. (Zdroj „Záblesky paměti“/“Flashbacks“, Timothy Leary, 1990) http://ota.lunak.info/cs/kez-se-sny-neplni Variace názvu příspěvku evokuje známý, velmi silný film „Jak sny přicházejí“ (http://en.wikipedia.org/wiki/What_Dreams_May_Come_(film)). Sny nejsou rozhodně jenom nic „náhodného“, jak si někdy naivně přejeme. Sobota 15. května 2004 Propadám se kamsi do hlubin (či výšek :-)) …. a zase vidím tu obrovskou vlnu, na které letím a něco mi říká: "Buď v horách tu dobu, co se to stane. Země se obrátí vzhůru nohama a přijdeme o všechno, co „máme". Ale tak je to správně….. :-)))“ 26.12.2004 Tsunami v jihovýchodní Asii Některé oblasti Sumatry v blízkosti epicentra otřesů v Indickém oceánu zmizely v důsledku zemětřesení pod mořem. Dno oceánu se propadlo až o tři metry. Bylo to, jako kdyby se prolomila obrovská hráz přehrady, jejíž hladina ale stále stoupala. Během 2-3 minut hladina stoupla asi o 6-7 metrů a zastavila těsně pod prvním patrem našeho hotelu. V prvních okamžicích nám vůbec nedocházelo, co se děje. Prostě jsme to nechápali a vyděšeně zírali kolem sebe. S minimem osobních věcí jsme rychle vyběhli do druhého patra (www.national-geographic.cz). 7. ledna 2005 Zase se mi zdálo o vodě. Byl jsem kdesi v místnosti, kde jsem něco rozlil. Je tam více lidí. Chci to utřít, ale kaluž se zvětšila. Chci ji postupně vybrat hrníčkem. Zvětšuje se dále, a z místnosti je krajina. Kaluž ustí do jezera obehnaného hradbou hor. Kaluž je mi po ramena, vylézám ven. Z jezera směrem kamsi kolem mě projde veliké zvíře. Hroch? Ne, je to slon. Vidím jeho typický zadek s ocáskem, kolem je tříšť vody. Stoupám s nějakými lidmi, kteří jsou nazí do kopce. Mají kůži potřenou popelem, štíhlá urostlá těla. Vedou slona. Otočí se, a vidím, že místo nosu mají legrační chobůtky. Evokuje mi to sen před mojí cestou do Indie, kdy mi muž s obličejem slona (Bůh Ganesh) radil, jak si připravit energetické jídlo na cestu. Slyším, jak ti lidé říkají: „Jak se jim máme ukázat“? Vzpomenu si, že někde v kopcích je přítelkyně Jitka, a že musím pro ni. Sen končí. 28. března 2005 Zemětřesení v Indickém oceánu Zemětřesení v Indickém oceánu o síle 8,7 stupně Richterovy škály, které v pondělí v noci zasáhlo pobřeží indonéské Sumatry, způsobilo rozsáhlé škody (BBC) 4. listopadu 2006 Ležím doma s chřipkou a trasuji ve svém vědomí, co s čím souvisí, a jaké vazby to má na různé vrstvy vědomí. Úplně jsem vypnul a dopřávám si absolutní klid. Znovu a znovu mě fascinuje, jak rychle se v klidu vědomí defragmentuje, a projasňuje. Je to sice známý fakt, ale v běsu všedního dne si to musím neustále připomínat. Výsledkem klidu je neobyčejně silný sen, kdy mám fyzický pocit, že „tam“ jsem. Nejprve jsem někde u moře a sleduji hladinu za nějakými útesy. Začíná se zvedat, a bouřit. Lidé se snaží evakuovat a tahají sebou všelijaké krámy. Jsem tam s dcerou přítelkyně a cítím, že nesmím brát vůbec nic. Lezeme do nějaké bedny, proud nás nese kamsi, a střih; jsem na povrchu nějaké planetky a vidím nad hlavou cosi jako tsunami vlnu tvaru kobry. Říkám si „to ale není voda“ a slyším odpověď „slapové síly“… Z vrcholu vlny se nad zemí odpoutá jakási koule, letí kolem mě, mizí na pozadí (to si nepamatuji, ale bylo nějaké složité) a pak cosi lupne, jako když se otevře kovový zámek. Okamžitě pozoruji, jak zmizí gravitace, a držím se křečovitě povrchu. Cítím, jak mizí kyslík, a uvědomuji si, že kdesi v dutinách „uvnitř“ kyslík zbude, a že tam lidé vydrží déle. Pak sen náhle mizí, a já se probouzím do absolutně ostré bdělosti. Zdá se, že další vlna tsunami, tentokráte nebývale velká, a doslova globální, spláchne odpad této civilizace ze zemského povrchu, aby byl integrován do již zrozených energetických struktur Nové Země (viz meditace a informace Marko Pogačnika http://www.markopogacnik.com/). Zajímavé informace najdete na http://www.katastrofy.com/scripts/index.php?id_nad=56 - přehled zrychlujícího se vývoje vás nenechá na pochybách, že se „něco“ opravdu děje. A co s tím? Energie, které jsme mnoho inkarnací zatlačovali do nevědomí, jsme zapomněli uvolnit a integrovat. A energie, které neovládneme (=nezpracujeme, nepochopíme, neintegrujeme), ovládnou nás. Naše stínová já se hlásí o slovo a pomocí archetypů budou projevena. Nenávist, destrukce, zkáza. Místo, abychom tyto energie uchopili sami v sobě, projektujeme je na domnělé nepřátele: teroristy, kapitalisty, komunisty, sionisty… A to je zoufale málo. Rovnováha bude obnovena právě pomocí energií potlačených v nevědomí - jejich manifestací pomocí přírodních a vesmírných sil. To je blížící se lekce lidstva. Při seanci s Matkou Ajahuaskou 16.2.2005 mi bylo řečeno, že jemné energie zemského vědomí, které Ajahuaska reprezentuje, se z tohoto prostoru již stahují. Není tedy mnoho času nazbyt. Proto sdílím tuto osobní informaci, která může být k užitku i ostatním. Je to konec jedné etapy našich zkoušek, našeho růstu. Není třeba se ničeho bát, i když pro mnohé duše se bude jednat o destrukci všech „hmotných“ struktur, včetně těla. Musíme pustit všechno, čeho se tak křečovitě držíme, aby Život mohl proudit dál. Musíme vlastní iluze zaměnit za Pravdu a prospěch Celku. Co se pro úspěšný přechod snažím denně provádět: rekapitulace všeho, všech emocí a jejich integrace (cestování osobním software, kolekcí prográmků, které jsou ovšem provázány s globálním vědomím) integrace struktur strachu-agrese v našem vědomí (transformace na tvořivou energii, velmi účinná je transformace strachu-agrese sexuální energií /Tantra) přechod na energetickou stravu (postupné půsty, až ukončení konzumace hmotné stravy) rozšiřování vědomí a přepojování se na nové, multidimenzionální struktury vědomí (nástrojem změny a rozšíření vědomí je každodenní, účinná rekapitulace vlastních emocí a software do raného věku, prenatálu, perinatálu, případně minulých inkarnací) Doporučená literatura: Hledání nadpřirozena, Graham Hancock, BB Art Praha, 2007 (Supernatural, G. Hancock, Century UK, 2005) http://ota.lunak.info http://ota.lunak.info/cs/paragliding-a-psychoterapie Kdysi dávno procházeli chlapci, kteří se chtěli stát muži, iniciační rituály, které se vesměs odehrávaly na hranici smrti. Naše civilizace zlikvidovala i poslední mírnější formy iniciačních rituálů, jakým byla kdysi pro chlapce třeba obávaná vojenská presenční služba. Setkání se s kolektivem, v počátku v podřízené roli, a postupné budování si vlastní osobnosti a integrity, ubránění vlastní identity proti agresorům a upírům všeho druhu… Možnost takového tréningového rituálu je v bludišti konzumního pseudoráje pro mnoho mladistvých dnes jen prchavým snem, protože jsou do brutálního reje mnoha vzájemně prostupujících se dimenzí energo-informačního chaosu vrženi přímo. Většinou bez jakékoliv pomocné ruky, protože jejich rodiče jsou stejně bezradní, jako oni sami. A tak je snadné zapadnout do některé z mnoha klecí vytvořené iluzemi zmatených lidských tvorů, zakletých v levé polovině svých mozků, protože sama společnost je poháněna memetickým komplexem iluze štěstí nadspotřebou, a o zdravý psychický vývoj jedince nemá zájem: ba naopak. Vysněným Cílem memetických programátorů mediálního světa je jakýsi bezduchý tvor, odevzdávající cennou osobní energii za bezcenné tretky, vyráběné otroky v daleké zemi, a konzumující ve výsledku vlastní odpadky. Technošamanismus Postupem doby jsem odzkoušel mnoho „Cest“ a podstoupil mnoho experimentů se změnami vědomí a psychiky, včetně Ajahuaskových rituálů v amazonském pralese, ale paragliding mě oslovil tím, že propojuje moderní technologie a dávné rituály blízkosti smrti. Paragliding také přímo oslovuje emoční a senzorické vrstvy psyché, protože řídit padák v nevyzpytatelném prostředí logickými uvahami (tolik příznačnými pro pomatenost mysli dnešní společnosti) je zhola nemožné, pokud nechcete rovnou zemřít. Musíte tedy naplno využívat intuici, všechny smysly a nic si nenalhávat - přesně jako ono biblické „Vaše řeč budiž ANO-ANO/NE-NE“. Každý mikro opak znamená okamžitě možnou smrt. Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem snížil bdělost a nevšiml si, že nemám upnuté stehenní popruhy. Těch několik minut hrůzy mě naučilo velmi mnoho, a poznání mám ukotveno velmi hluboko. Určitě více, než kdybych o tom četl v knížce. Po návratu do „normálního“ světa jsem si rychle uvědomil, jak více rozeznávám podstatu od plev, více si cením svého času a mám větší radost ze života. Děkuji Alto paratýmu Dalibora Carbola za úžasné lekce a prožitky! http://ota.lunak.info/cs/valka-memu-aneb- MEM: základní prvek kultury, o němž lze tvrdit, že je dědičný negenetickou cestou, zvl. imitací. Mem je ovšem pravděpodobně schopen ovlivňovat geny ve svůj prospěch (vývoj lidského mozku). Je to tedy vše, co jsme se naučili imitováním někoho jiného. Mem je „replikátorem“, který negenetickou cestou kopíruje sám sebe. Je jednotkou IMITACE. Imitace ne doslovné, ale imitace „principu“, „formy“, způsobů. Je pro ně charakteristická variabilita - žádný příběh se nevypráví dvakrát těmi stejnými slovy. Memy jsou při svém kopírování obměňovány. Šíří se, aniž by rozlišovaly, zda jsou užitečné, neutrální, nebo prokazatelně škodlivé. Memy jsou jakousi esencí naší mysli - jsme to i my sami. Naše odolnost „nevýhodným“ memům je dána naší senzorickou citlivostí („bdělost“). Někdo je rozpozná a nereaguje, někdo se memy nechá řídit a ještě je šíří dál, přesně tak, jak mu samy přikazují. Virem je většinou i samo „varování“: „Jedná se o velice chytrý a malý memplex, který se vás - hloupé a ustrašené oběti - pomocí kombinace hrozeb a apelů na vaši dobrou vůli snaží přimět, abyste jej šířili dál“ (Teorie memů, Suzan Blackmoreová, Portál 1999). Vedle hrozeb a pomyslných výhod je využití sugescí a raportů dalším vylepšením arzenálu memplexů. Zkušený manipulátor tak může namixovat memetický „molotovovův“ koktejl, který se pomocí internetu šíří jako lavina. Je pravděpodobné, že mimo memplexů, které porodila obyčejná lidská hravost, případně hloupost či škodolibost, jsou memplexy, které jsou tvořeny v laboratořích tajných služeb a slouží k testování a řízení nálad velkých skupin obyvatelstva. Samotný mem se šíří obtížně, proto jsou skládány do memplexů, které jsou „kopírovány“ najednou. Memplex sám může být dokonce i nosičem (vehikl, interaktor) pro mem, který má působit podprahově (subliminálně), v zákrytu ostatních memů. Univerzální darwinizmus (dědičnost, variabilita a selekce) tvrdí, že lze bez pomoci mysli z chaosu vytvořit řád - neustálým ovlivňováním prostředí replikujícími se bezduchými mechanismy. „Procesy probíhají podle slepých a prostých algoritmů, ale výsledky jsou složité, chaotické a nepredikovatelné“ (Suzan Blackmoreová). Evoluce se řídí jednoduchým algoritmem, jehož výsledky mohou být neuvěřitelně složité. Nemůžeme předpovědět, kam míří, aniž bychom ji pozorovali - evoluce se koná jen jednou. Žádné příště pro experimenty potvrzující/vyvracející teorie prostě není… Nebo je to tak, že genetický mechanismus, onen „hardware“ hmotné reality, je řízen vysoce sofistikovaným softwarem, a je „nosičem“ pro hry Absolutního vědomí? Některé teorie totiž tvrdí, že memy přímo ovlivňují genetický vývoj člověka. Počítače jsou možnou analogií toho, jak vědomí rozvíjí samo sebe. Také „vidíme“ na obrazovce výsledky činnosti software (programového vybavení), můžeme pomocí něho řídit továrnu, kancelář, zkoumat sama sebe… Ale „dole“ na úrovni operační paměti počítače funguje programovací jazyk (kterému „rozumí“ programátor), který ještě o „patro níže“ má podobu strojového kódu (kterému „rozumí“ počítač), a ještě níže, na úrovni integrovaných obvodů, funguje stavová logika, kdy základem je činnosti je klopný obvod - ANO-NE, 1 nebo 0… Pamatujete? „Vaše řeč budiž ano-ano, ne-ne“… Není to proto, že stav „mezi“ neexistuje, nebo reprezentuje „NIC“, prázdnotu? Člověk nejspíše reprezentuje mikro obraz svého Tvůrce - „Stvořil člověka k obrazu svému“. Každý člověk je tak možná střípkem z hologramu Absolutního vědomí. Proto svůj mozek, mikrogalaxii lidského vědomí, využíváme na 5%… Ještě jsem se nepoznali natolik, abychom odhalili svůj „operační systém“. Nebo je našim úkolem, díky svobodné vůli, naprogramovat (či spíše „přeprogramovat“, stvořit Sama Sebe? Definovat, pomocí všech možných (i nemožných) zkušeností, kým chceme být, a pak se tím i skutečně stát? A není to věčný proces, nekonečný příběh? Současný stav lidské společnosti, zakoušející extrémní polohu logické „mysli“, tomu napovídá. Zkoušíme, jaké je to jen logicky myslet, a nepoužívat všechny své smysly - zejména ty, které zajišťují „spojení“ se zbytkem Existence, vším, co „JE“. Nerozhoduje, zda-li to, co „JE“, vnímáme, či nikoliv. Naše omezená mysl nás logikou odpojuje od smyslů Existence/Absolutna (emoce, intuice), a uvězňuje nás v iluzi. Tím se energeticky odpojujeme od Zdroje, a pomalu umíráme.. špatně maskovanou a úporně zaplňovanou prázdnotou.. O životě jen sníme, nežijeme ho. Je nám zprosředkován „poskytovateli obsahu“ - novinami, televizí, příběhy z knih, iluzemi jiných lidí, megakomplexy memů. Iluze našich nejbližších jsou nejzrádnější - kolikrát jsme uvězněni v představách o „správném“ životě, pocházejících od našich rodičů, sourozenců, partnerů… Ti ho nejspíše přejali od svých rodičů, sourozenců, učitelů, partnerů… Memy tak tvoří naši „kulturu“ a jsou také účinným nástrojem kolektivní iluze. Ale protože iluze od lidí nám nejbližších jsou nejúčinnější, představují největší výzvu, a nejlepší lekci. Nemá cenu utíkat z problémů, pokud vás znepokojují. Naopak. Lekce je teprve u konce, když ztratila pro vás jakýkoliv negativní, znepokojující, náboj. „Do lví tlamy“ Toto krásné rčení tibetského buddhismu znamená vyhledávat nejprve nejtěžší výzvy, protože „problémy jsou diamanty“ (japonské přísloví). Problémy totiž podporují neustálý růst a nové zkušenosti. A opravdového zocelení osobnosti a získání Síly nedojdeme v mrákotném stavu sladkého nicnedělání, ale v neustálem čelení výzvám. Carlos Castaneda popisuje, jak jeho učitel a vzor, šaman nekonečna Don Juan vybrušoval svoje mistrovství překonáním Tyrana. Tyran je vždy darem z nebes… Je to velký učitel, protože naším cílem není nic menšího, než nebýt závislí na memech, strachu, ostatních jednotkách vědomí, nic a nikoho neodmítat vnímat, protože, to co nám vadí, můžeme být jen a jen my sami. Stačí jen - začít… Literatura: Susan Blakmoreová, Teorie memů, Portál 2001